TICHU PAGE

PODYJÍ aneb Znojmo, Znojmo, vidím tě dvojmo.

Nikdy jsem toto úsloví nepochopil a ani po dvou a půl denním putování po NP Podyjí to nevím. To ovšem vůbec nebrání tomu, abych prohlásil, že je to krásný kraj s mnoha zajímavými místy.

Opět jsme uvažovali kamžebychomseto zase vydali a jako obvykle poradil Tomáš Buchvaldek - studnice nápadů na výlety a čundry. Na výběr toho bylo více, ale nakonec jsme vybrali Podyjí, jelikož v takto brzkém termínu byla menší pravděpodobnost výskytu klíšťat, much, komárů a jiného polétavéhu humusu.  Podrobnější rozplánování jsem si vzal na strarost já a přímo na místě mi pak asi 3 zatrnulo, když jsem si nebyl jistý jakže jsem to vlastně spočítal a jestli zase nebudeme muset jít o nějakých těch 10 km navíc :) - jako obvykle.

To,  čím byl tento výlet zajímavý bylo obsazení. Tereza, já, Manka - čili zdravé jádro bylo doplněno o Markétu, pro kterou to byla čundrácká premiéra. Srhnu-li její účast, tak je to na pochvalu před nastoupenou jednotkou a nastartovanou vejtřaskou (jak říká rád Ondra, který zase nebyl).

Přestože si odřela paty od nových bot (přezdívka Krvavá pata), celý čundr absolvovala s "nastajlovanýmí" nehty (a nebyl to army ani forest styling), celé tři dny šla v tangových kalhotkách (byl jsem pouze informován) a měla spacák, ve kterém byla zima nefňukala, líbilo se jí to a hlavně se nedávno ptala kdy zase někam pojedeme.  TAKŽE CHVÁLÍME A DOUFÁME, ŽE NÁM ROSTE DALŠÍ PRAVIDELNÝ ÚČASTNÍK NAŠICH ČUNDRŮ.

Pokud bych měl tuto akci shrnout, tak byla vcelku odpočinková a kochací se - jako první jarní čundr ideální. Ano v Podyjí je pár kopečků, které je nutné vystoupat, ale nejsou zničující, i přesto, že panovalo spíše letní než jarní počasí.

Celé tři dny jsme se potkávali s několika podobnými skupinkami více či méně čundrují mládeže. Mě potěšilo, že nikdo z nich nechodil rychleji než my, a to jsme to zas tak moc nehnali.

SOBOTA

V sobotu jsme po příjezdu do Znojma a odložení vozidla pomaličku vyrazili po žluté, která se klikatí okolo Dyje, na Sealsfeldově kameni poobědvali a fotili divného brundibára (pokud má někdo ponětí co to může být, napište mi, prosím), zelenou ještěrku,  občerstvili se na Šobesu (Rulandské šedé bylo vynikající), vysupěli kopeček nad Šobesem a ustali si mimo 1. zónu NP. Celkových 15 km na cca 1/2 den bylo akorát. V noci dle spacáků buďto teplo/zima, celkově klid, jen nad ránem štěkal někde jelen.

Jelikož jsem nebyl schopen identifikovat zde vyobrazené zvyřátko, obrátil jsem se přímo na NP Podyjí a abyste se poučili a já to nezapomněl uvádím zde celou dopověď a ještě jednou zástupcům NP děkuji .

Martin Skorpik napsal(a):

Neděli jsme započali  pivem v Lukově (Holba je krásně hořká) a pokračovali do Čížova. Kvůli kácení lesa byly některé turistické stezky uzavřené, první "obchůzku" jsme respektovali a na druhé jsme se podle mapy vydali přímo k Čížovu. Dobře jsme udělali, jelikož jsme šli po cestě, která bývala dříve železnou oponou (později červenou turistickou a dovedla nás přímo k ponechaným zátarasům. Následně jsme doběhli do Hardeggu, ale místo hradu jsme navšítvili restauraci , kde nás mile překvapila obsluha. Po mém kvitování, že se nemusím snažit se objednat si rakousky prohlásil jeden z obsluhujících: "Ale tady všeci mluvijó česky".

Po salátu a pivu po zelené (značce) nahoru , dále po červené až k Obelisku, kde jsme asi 2 hodiny vegetili a potkávali opravdu zvláštní lidi (partičku mladých křesťanů majících potřebu diskutovat o pánovi a smějící se prohlášení, že po cibuli přeci nemohou dát nikomu pusu; brněnského tatíka, který protáhl rodinu s malou dcerou cestičkou okolo ledových slůjí, kam je zakázaný vstup a který když tu byl naposled, tak po něm stříleli až po sympatický pár Petry a Petra, se kterými jsme se potkali pak ještě v pondělí).

Spánek opět mimo 1. zónu, klid teplo (dle spacáků), celkem 19,5 km

PONDĚLÍ

Pondělí bylo nádherné, po očistě v ledovém potůčku jsme pohodlnou cestou došli až do Vranova nad Dyjí, prohlédli zámek a na náměstí si dali něco malého k pití a jídlu. Jena příjemněji vypadající hospoda měla "zkušební provoz" , což znamenalo, že netočili pivo. Podle mne zkoušeli jen to, co zákazník vydrží. Restaurant parník, který si osoby pochvalují (jak nám řekla paní na zámku) byl ještě zakotvený, takže volba padla na zahrádku hotelu. Obsluha nestíhala, protože tam byl chudák sám a mel uvnitř plno hostů, ale co žízní jsme neumřeli.

Autobus jel načas a do Znojma, obojí jsme potřebovali, nastoupili, dorazili do Znojma, rozloučili se s novými kamarády, odložili batohy do auta a vydali se na prohlídku města. Jelikož nám kamarád doporučil hospodu na břehu řeky přímo pod hradem, vyrazili jsme po velice pěkných schodech, které vedou od hradu k řece. Zastávky, focení, kochání a čím dál větší hlad zvyšoval naše očekávání od hospody. Jak již správně tušíte, nenajedli jsme se tam.   PO dlouhém a úmorném hledání jsme se najedli až na náměstí, a to dobře. Nechápu přístup provozovatelů čehokoliv, kdy o prvním prodlouženém víkendu, kdy se dlouhodobě očekává krásné počasí není ve Znojmě otevřeno takřka nic (včetně rotundy). Oni se to snad jednou naučí, protože takových lidí jako my se po Znojmu promenádovalo opravdu dost.

Ušli jsme 5,5 km + cca 3 po Znojmě

Fotogalerii naleznete jako obvykle dole :)