TICHU PAGE

Pátek
Začali jsme v pravděpodobně malebné zastávce Rybník, z jejíž malebnosti jsme však moc neviděli , neb jsme přijeli skoro v 10 hodin večer. Projít Dolním Dvořištěm nebylo ani složité ani náročně, ale ihned po vstupu na červenou turistickou trasu jsme začali čvachtat. Objevila se mlha tak, že by se dal krájet a vlhkost byla jak v prádelně. Nevěřili byste jak pomalu a špatně se jde v noci v mlze, podmáčené louce s vidinou, že tady někde musíme spát. Naštěstí  se nám vyplatila pečlivá příprava a studium fotomap. Les, který byl ke spánku vhodný, jsme našli. Ráno jsme zjistili, že to byla jediná dvě místa široko daleko, na kterých se spát dalo. A trošku štípali komáři.

Sobota
Ráno jsme se probudili do slunečného dne a vyrazili směr Svatý kámen, který je charakteristický tím, že mají v kostele kámen, resp. kameny dva. Příjemná zastávka, nákup turistické známky a pomalu ale jistě dál po červené. Zatím nikoho nic nebolí a jde se příjemně :) Přes obec Tichou pokračujeme po červené, kocháme se, užíváme hezkého počasí a těšíme se na oběd. První překvapení je příjemné - v Janově Vsi, kousek před rozcestím "Pod Tokaništěm" je ekofarma se stánkem, pivem, kofolou, kafíčkem, záchodem, milou obsluhou, mírnými cenami, 4 kočkami a pávem. Užíváme si všeho, jen páva jsem si nepohladil :) Tím nepříjemným překvapením jsou drobné bolístky a otlačeninky, které se začínají ozývat. Sušíme, lepíme, měníme ponožky a já si optimisticky říkám, že bude hůř.

Mírné  i strmější kopce stoupáme po silnici, ale o to rychleji, počasí se lehce kazí, občas zahřmí a těsně před "Jednotami" se přidává i deštík. Naštestí ustává a míříme směr modrá obloha a Pohorská ves. Zde nacházíme hezký rozcestník s místními zajímavostmi, resp. blízkými restauracemi, informační středisko a kupu špinavých dětí. Informační středisko a jediná restaurace jsou zavřené. Většina dětí určitě jednou zavřená bude :) Telefonuji na uvednou kozí farmu v Terčím dvoře, zda náhodou nemají i pivo či jiné občerstvení - nemají. Následuje telefon do restaurace Poslední šance, kdy se mi paní podaří přesvědčit, aby otevřeli dnes dříve. Moc nechápu její prvotní argument, že tam bývají sami. Jen za dobu co jsem tam čekali projelo okolo asi 20 cyklistů. Je škoda, že se prozatím nenaučili využívat cestovního a cyklistického ruchu. Měli by mít nealko pivo, limonády, neco malého i většího k snědku, třeba nějakou specilní nabídku v podobě iontových nápojů. Prostě udělat to "PRO" cyklisty. Ale co , asi jim to co mají, stačí.
Na druhou stranu pivo je studené, zelná polévka teplá, takže po příjemném posezení vyrážíme dál po zelené směr Terčí dvůr. Nohy trošku pobolívají, Tomáš se ozývá trošku hlasitěji :)
Terčí dvůr je krásné, romantické místo s hezkými staveními, zbořeništěm, které obývají kozy a farmičkou, která prodává okolojdoucím kozí mléko, kefír, syrovátku a sýry.

Vše výborné, lahodné, čerstvé a chladné. Sýry jsme jedli ještě další dny a jak vypadá půllitr kefíru se můžete podívat na fotografii. Kousek po zelené do lesa , najít místo, uvařit večeři a tradá do hajan. Ehm, tedy tolik teorie, kterou totálně zmařili neskutečně dotěrné, žravé a dravé mouchy. Noc byla pro každého z nás soukromým peklem a bojem mezi uvařením se ve spacáku nebo ukousáním zaživa. Od této noci miluji komáry. Jsou hodní, milí, svou přítomnost ohlašují bzukotem, dají se dobře zabít a nelítá jich nikdy více než 10 - 20 kusů. Sežraní jsme byli pořádně a já osobně kupuji na příště moskytiéru.

Neděle
Neděle začala pro nás s Terezou urychleným balením, protože jsme to žraní nemohli vydržet a představa, že se budu ještě hodinu ve spacáku potit a chystat se na další útok těch létajících bestií byla opravdu hrozná. Extra rychlé zbalení všeho a přesun k blízké vodní ploše se může zdát jako nesmysl, ale tam opravdu nežraly a ještě se člověk mohl ochladit a umýt. Je pravda, že vyrážet v 6:20 nebývá obvyklé, ale bezmoc a pokousání nás velice brzy vehnalo k Huťskému rybníku. Tam jsme posnídali kozí sýry, provedli hygienu a vyrazili dál, vstříct lepším dneškům a zítřkům. Myslím, že někde tady začal skuhrat Ondra, neb jej bolelo koleno. Tomáš měl v tuhle chvíli malíček ve stavu totálního zničení a kulhal při jakémkoli rozcházení. Když se ale rozešel, jel jako lokomotiva, nebo dobře zaběhlý dieselový agregát. Pomalý rozjezd, ale pak k nezastavení. Tedy pokud nebyla cestou hospoda. A ta se ukázala hned na žofíně, takže jsme zastavili, podruhé posnídali např. kávu (Servírka: René, ty jsi udělal vídeňskou kávu z turka. René: Promiňte, jsem to ale blbec. Servírka: Omluvte ho, on je ještě stará struktura), domáci tiramisu, kofolu a jeden jablečný štrůdl se zmrzlinou a šli dál občerstveni, a pobaveni (Servírka: René dej pozor na ten chlebníček). Ondra vybaven repelentem a my místní radou, že je dobré se namazat (vně) whiskey - prý pak mouchy nežerou.
Cesta pokračovala po zelené, míjeli nás zástupy (tedy vlastně zájezdy) cyklistů i lidí na kolech a cesta poměrně dobře ubíhala. V okolí rostlo mnoho náprstníků, občas se objevila průzračná tůňka nebo houba.

Zkrátka radost pohledět. Postupně, převážně po silnici jsme došli pod Kuní horu a začali stoupat. Zvláště v poslední části bylo stoupání pořádně prudké a já osobně nadával do všech kun. Zvláště, když mi ostatní (kteří na kuním vrchu už stáli) řekli, že oběd dáme až na Kraví hoře. Takže nějakou sláďuru a tradá dolů a nahoru. Je pravda že mě potěšil nějaký blázen, který na Kuní horu táhl kolo. Miluju naivní cyklisty :) Na Kraví hoře byla rozhledna, dost lidí, pěkný rozhled a dlouhá pauza. Také jsme se dozvěděli, že do hospody je dobré jít do Hojné Vody, neb v Dobré vodě prý žádná není.
Takže razíme přes technický úsek plný kamenů, značek a stromů  do Hojné Vody a těšíme se, že se tam i ubytujeme :) cha cha.  Hospůdky jsou tam dvě, míříme do té menší a že bychom byli nějak extra spokojeni, to tedy nejsme. Myslím, že nezákonně používají záchody u pakrkoviště, pivo normální a ochota a příjemnost tak o století zpátky. Na dotaz, zda bychom se na tom pěkném plochém místě s jetelem nemohli vyspat odpovídá paní překvapivě : " Nemohli", jděte někam do lesa. Inu co namítnout. Razíme tedy do Dobré Vody a pak kousek po červené dál. tam sice nacházíme bukový les, který se nám ale zas tak moc nelíbí a jelikož jsme posilněni, rozhodujeme se dojít až k označenému kempu v Horní Stropnici.
Cesta po louce v úpatí Kraví a Kuní hory je opravdu nádherná. Cestou dolů fotím a tím pádem přícházím k rozcetstí již v době, kdy výsadek Manky a Ondry zjišťuje, že kemp je veřejné tábořiště a je v rekonstrukci. To nám trošku kazí náladu ale vyrážíme směle do blízké Horní Stropnice s tím, že snad něco najdeme. A najdeme.  Po pravé straně vidíme krásně posekanou louku se stromy, občas nějakou lavičkou a betonovým koupalištěm, ve kterém skotačí parta dětí. Neváháme, lezeme do areálu, koupeme se a rozhodujme se, že tady přespíme. Studenou vodu (dnes již druhé koupání) si užíváme všichni a kilometry v nohách už nejsou tolik cítit. Osušit, vyházet těžké a mokré věci za batohů (voda, plavky, ručníky), rozvěsit po stromech a tradá do hospody. Pokud můžeme nějakou doporučit, tak jděte až na fotbalový stadion, kde je výborné pivo, famozní obsluha i pan vedoucí a neskutečně dobré jídlo. Užívali jsme, hodovali, dokonce jsme si dali i panáky whiskey (a namazali si obličeje). Zkrátka krása. Ve vedlejší místnosti slavila místní složka KČT, což bylo příjemné až na hudbu, která hrála vše v jednom tempu, rytmu a snad i tónině. Ondra trpěl a my jsme se bavili. Na záchod jsme povětšinou chodili krokem opatrným, neb nohy bolely a Tomášův malíček již měl krásnou barvu uzrálé borůvky. A vtom všem začalo pršet. A protože nám štěstí přálo, podařilo se nám domluvit s p. vedoucím, že můžeme přespat ve štěpkárně. Prostě paráda, v noci klid a nic nežralo. Prostě krása.

Pondělí
Tomáš opravdu překvapil, sice již včera naznačoval, že má na ráno něco speciálního, ale když vyndal z kapsy batohu mléko,pudink a kakao, pookřáli jsme a slov chvály bylo požehnaně. Děkujeme, fakt to bylo milé. V areálu se chystala Havajská party, takže jsme chodili okukovat spoře oděné slečny nacvičující rytmické pohyby :) Čas a děvčata byla neúprosná, tak jsme vyrazili směr Cuknštejn, Terčino údolí a Nové Hrady. Mrholilo a poprchalo, ale konec to byl nenáročný a hezký. Povinné foto u vodopádu a  tradá do Nových Hradů, pěkně do kopce k hradu a na náměstí. Prohlídka hradu byla zajímavá, neb jsme po parketách trousili kusy bahna a následně je schovávali do rohů a pod koberce :) Taky schody a jiné vymoženosti nám dávaly zabrat,

prostě jsme byli jako banda nemohoucích. Sami posuďte jakým dojmem jsme působili - podívejte se na fotografii Ondratra :)
Zmrzlina, cesta na autobusové nádraží, pojídání zbytků a tradá do Tschechiche Budweiser. Hospůdka ve dvoře nezklamala, jídlo výborné, pivo chladné. Co více si přát na závěr čundru

Celkem 53,5 km prostě jsme dobří !

Ostatní fotografie naleznete v galerii - jako obvykle :)